LRC歌词
[04:06.00]Neusínej, ještě ti mám co říct…
[04:06.00]Nezhasínej svět kolem nás…
[04:06.00]Bez tebe je ze mě jen půlměsíc,
[04:06.00]jen popel z doteků řas
[04:06.00]
[04:06.00]Zahalená do tmy ti zkouším psát,
[04:06.00]slova do vět neposkládám.
[04:06.00]Být si jistá, že mě máš vážně rád…
[04:06.00]zatím vítr v dlaních mám.
[04:06.00]
[04:06.00]Zastav se, stůj! Já jsem osud tvůj,
[04:06.00]i když věříš v jeden malý kříž.
[04:06.00]Zastav se, stůj! Jsi židle, já stůl,
[04:06.00]někdo mezi náma staví zlatou mříž.
[04:06.00]Nesmířím se s tím,
[04:06.00]a zpátky nevrátím
[04:06.00]nic z toho co z nás dělá možný pár.
[04:06.00]Chyť pro mě do sítí
[04:06.00]hvězdy, co nesvítí
[04:06.00]jsem přece sen, co se k ránu ti zdál.
[04:06.00]
[04:06.00]Neusínej, ještě mi máš co říct,
[04:06.00]nezhasínej svět kolem nás…
[04:06.00]Bez tebe je ze mě jen půlměsíc…
[04:06.00]jen popel z doteků řas.
[04:06.00]
[04:06.00]Zastav se, stůj! Já jsem osud tvůj,
[04:06.00]i když věříš v jeden malý kříž.
[04:06.00]Zastav se, stůj! Jsi židle, já stůl,
[04:06.00]někdo mezi náma staví zlatou mříž.
[04:06.00]Nesmířím se s tím,
[04:06.00]a zpátky nevrátím
[04:06.00]nic z toho co z nás dělá možný pár.
[04:06.00]Chyť pro mě do sítí
[04:06.00]hvězdy, co nesvítí
[04:06.00]jsem přece sen, co se k ránu ti zdál.
[04:06.00]
[04:06.00]Stojí za to chtít
[04:06.00]od sebe trochu víc
[04:06.00]než pár němejch kouzel.
[04:06.00]Z vyslovených vět
[04:06.00]už není cesty zpět
[04:06.00]po sté a naposled, vím že neodešel!
[04:06.00]
[04:06.00]Zastav se, stůj! Já jsem osud tvůj,
[04:06.00]i když věříš v jeden malý kříž.
[04:06.00]Zastav se, stůj! Jsi židle, já stůl,
[04:06.00]někdo mezi náma staví zlatou mříž.
[04:06.00]Nesmířím se s tím,
[04:06.00]a zpátky nevrátím
[04:06.00]nic z toho co z nás dělá možný pár.
[04:06.00]Chyť pro mě do sítí
[04:06.00]hvězdy, co nesvítí
[04:06.00]jsem přece sen, co se k ránu ti zdál.
文本歌词
Neusínej, ještě ti mám co říct…
Nezhasínej svět kolem nás…
Bez tebe je ze mě jen půlměsíc,
jen popel z doteků řas
Zahalená do tmy ti zkouším psát,
slova do vět neposkládám.
Být si jistá, že mě máš vážně rád…
zatím vítr v dlaních mám.
Zastav se, stůj! Já jsem osud tvůj,
i když věříš v jeden malý kříž.
Zastav se, stůj! Jsi židle, já stůl,
někdo mezi náma staví zlatou mříž.
Nesmířím se s tím,
a zpátky nevrátím
nic z toho co z nás dělá možný pár.
Chyť pro mě do sítí
hvězdy, co nesvítí
jsem přece sen, co se k ránu ti zdál.
Neusínej, ještě mi máš co říct,
nezhasínej svět kolem nás…
Bez tebe je ze mě jen půlměsíc…
jen popel z doteků řas.
Zastav se, stůj! Já jsem osud tvůj,
i když věříš v jeden malý kříž.
Zastav se, stůj! Jsi židle, já stůl,
někdo mezi náma staví zlatou mříž.
Nesmířím se s tím,
a zpátky nevrátím
nic z toho co z nás dělá možný pár.
Chyť pro mě do sítí
hvězdy, co nesvítí
jsem přece sen, co se k ránu ti zdál.
Stojí za to chtít
od sebe trochu víc
než pár němejch kouzel.
Z vyslovených vět
už není cesty zpět
po sté a naposled, vím že neodešel!
Zastav se, stůj! Já jsem osud tvůj,
i když věříš v jeden malý kříž.
Zastav se, stůj! Jsi židle, já stůl,
někdo mezi náma staví zlatou mříž.
Nesmířím se s tím,
a zpátky nevrátím
nic z toho co z nás dělá možný pár.
Chyť pro mě do sítí
hvězdy, co nesvítí
jsem přece sen, co se k ránu ti zdál.